Bojový šerm - dnes:vikingové, runy, boj

Bojové pojetí šermu (pro starověk, ranný středověk)

Bojový šerm se musí, dle mého názoru, svým pojetím a provedením blížit historické realitě a zároveň dodržet základní úroveň bezpečí pro účastníky. Je nutná vysoká míra osobní disciplíny a také upřímnosti - což platí zvláště pro posuzování a uznávání zásahu.

Platí tyto principy a zásady:

-    zásahovou plochu tvoří CELÉ tělo

Toto vychází z předpokladu, že pokud zasáhnu soupeře (byť „smrtelnou ranou“) počítám s tím, že i tak má ještě poslední zbytek sil dokončit svůj útok nebo v „předsmrtné agonii“ zasadit poslední úder….a teto úder  musím mít pod kontrolou a musím být schopen jej vykrýt...pokud tento princip neplatí a já trvám na svém vítězném zásahu, ačkoli jsem byl vzápětí sám zasažen soupeřem též, jedná se dětskou umíněnost a mou zjevnou hloupost.

Pokud je zásahovou plochou celé tělo, zákonitě musím také dojít k tomu, že používat v tomto boji pouze obyčejnou přilbu „normanku“ je buď hloupost nebo touha po levně získaném scarringu či trvalé ZTP. Je potřeba chránit hlavu (tváře, zuby, krk…) také proti útokům (a náhodným a odraženým ranám) ze stran a zezadu. Alespoň závěsem / kroužkovým pletivem, batwatem, lamelovým závěsem nebo závěsem z kovových proužků a různými kombinacemi těchto možností mezi sebou. Stejně tak je potřeba chránit ruce (dlaně, prsty) a kolena (holeně).

dále:

-   pouze provádění bodů je potřeba z bezpečnostních důvodů omezit a pokud budou vůbec prováděny, tak je směřovat na štít nebo na tělo – nikdy na hlavu a krk!

Nejedná se tedy o pojetí šermování ve stylu „Battle of Nations“ ani „Hard“ turnajů, kde se soupeři rubou, dokud neleží na zemi nebo se počítá počet tvrdých zásahů za minutu. Při tomto (navrhovaném) pojetí bojového šermu má každý pouze jeden jediný život a musí si jej adekvátně chránit. Tím také odpadá bezhlavá agrese při honbě za co nejvíce zásahy a celý boj se stává klidnější. Čas je věnován také tomu, aby se soupeři oťukali a odhadli vzájemné slabiny. Útoky nejsou zbrklé a jsou střídány opětovným stažením (obcházením, kroužením kolem sebe) do bezpečné vzdálenosti na vydýchání a naplánování nové bojové strategie. Přílišné riskování v dlouhém útoku se s jedním životem nevyplácí.

Zbroj v tomto způsobu bojovém šermu plní funkci samozřejmě obrannou, ale vzhledem k pojetí (jen jeden život) a střídání útoků a vyčkávání není potřeba, aby byla příliš naddimenzovaná až neforemná (michelinové prošívky, brutální kombinace prošívka + kroužkovka + lamelka) jako v případě BoN a Hard záležitostí.

Bojovníci budou pak spíše preferovat vyšší pohyblivost a nízkou váhu a zároveň se budou snažit svou výstroj a výzbroj maximálně přizpůsobit vlastnímu osobnímu pohybovému pojetí šermu.

Snadno může také v tomto boji dojít k odhození zbraní (při blízkém kontaktu, pokud je soupeř drží a blokuje…) a k pokračování v boji holýma rukama a závěru na zemi… Od reálného boje se tak toto šermování fakticky liší pouze v použití ztupených zbraní, neužívání plné síly a v úmyslu nezabít svého kamaráda / soupeře.

Tím vším se takto pojatý bojový šerm bude dle mého názoru mnohem více přibližovat reálnému střetu v minulosti.

K současným bitvám (starověk - ranný středověk):

Současné bitvy vykazují (kromě mnoha dalších nešvarů) dva zásadní rozdíly / problémy oproti reálným střetům v historii:

-   existenci příliš mnoha těžce obrněných bojovníků (příp. opěšalých rytířů)

-   enormní chuť bojovníků po bojovém střetu (nejde jim o skutečný život)

První problém

První problém deformuje už samotné složení armády a její bojový projev na bitevním poli či v soubojích. Tyto armády historicky prostě neměly takové takové zastoupení „těžkých“ oproti „lehkým“. K opěšalým rytířům - rytíř patří na koně, nikoli na zem. Pokud rytíři nemají koně, nemají na bojišti co dělat (maximálně tak kořist pro venkovany). Ohledně zbrojí a brnění - na kompletní kovovou zbroj (kroužkovku, lamelku) běžní lidé skutečně neměli, užívali tak často pouze kovové chrániče pro nejvíce exponované místa (ruce, nebo nohy či krk a tvář), nebo měli zbroje kožené (příp. surovkové) a samozřejmě kombinované.

Navíc vzhledem k předimenzované výstroji mají tito současní „těžcí“ bojovníci často problém i jen dojít na bojiště, pokud je vzdálenější. Jsou jakž takž schopní se zkoncentrovat na 20-30 min dlouhou bojůvku, z níž dostatek času zabere pouhé manévrování armád, ale poté mají skutečně dost. Zvláště v letních měsících (= sezóně) se jejich síly vyčerpají velmi rychle a v kombinaci s hutnou prošívkou je u nich jakýkoli rychlejší pohyb (natož běh) skutečným peklem.

Jen málokdo z nich disponuje dostatečnou kondicí a odolností, aby to, co ve finálním střetu předvede, vypadalo jinak, než jako závěr maratonu oplácaných michelinů s traverzami v rukou. Tento fakt si na druhé straně bohatě vynahrazují jak silou ran, tak neumíráním (= highlanders) celí šťastní, že se konečně doplácali k 2 minutovému boji. O tom boji pak budou zbytek dne básnit, bezpečně usazeni po tom vyčerpání na svých zadnicích a náležitě zásobení pivem…

Druhý problém

Druhý problém souvisí s faktem, že jen málokdo si při boji počíná tak, jakoby jeho (jediný) život měl být ohrožen. Koneckonců jde z velké části o hru a pokud se mi nelíbí, že mne právě někdo zasáhl, tak na to prostě kašlu, že… Tak se to sice dá také pojmout, ale pak se nejedná o přiblížení se bojovému střetu, ale o variantu LARPu.

Pokud budu jednat s vědomím, že mám pouze jediný život, pak boje dostávají jiný rozměr a nikdo se bezhlavě na sebevražednou misi nežene (….kromě berserků…) a každý si dá sakra pozor na svou kůži – bude opatrnější i v útoku i v obraně. Pro diváka možná méně atraktivní, ale o to přesnější a reálnější…a koneckonců také příjemnější pro bojovníky. Velká armáda se za těchto podmínek obvykle snadno rozpadne do několika různých šermujících houfů, které hledí přežít … a to už by pro diváka jistě bylo atraktivnější (jak na pohled, tak atmosféru a pestrost) oproti tupému stádnímu střetu 2 velkých vojsk.

Je ale snadno pochopitelné, že po dvouhodinovém nácviku (s trochou kocoviny), polední siestě (s pivečkem), oblékání prošívkových michelinů (korunovaných rozpálenými kroužkovkami a přilbami) a hektolitrech potu vycezených při prosté chůzi k bitevnímu poli se každý takový bijec jen jen hrne užít si svých pár okamžiků boje, ať už vybít si tu tepelnou frustraci nebo (v případě slabších nátur) hrdinně a rychle v boji zemřít a mít pokoj ...

Závěr

Nejprve Vám chci poděkovat, že jste to dočetli až sem :-)

Co jsem se snažil tímto článkem sdělit?

- chci naznačit  (jedno z možných) pokračování pro vývoj pojetí v bojovém šermování = jen jeden život.

- standard = zásahová plocha celého těla

- o vítězství nebudou rozhodovat zlomky vteřin v případě takřka současných vzájemných "likvidačních" úderů

- zásah (jeho potenciální smrtelnost) uznají oba soupeři

Pravděpodobně bude tento koncept použitelný pouze pro trénink v rámci skupin a pro menší bitvy a šarvátky - odhaduji do 30-50 aktivních účastníků nebo případně pro bitvy bez diváků ... nevím...

Dále doufám v  omezení nafouknutých "těžkooděnců" a jejich poměrné omezení v bitvách - pro starověk-ranný středověk. Nehlásám návrat k tunikám, ale upřednostnění rozumné a snadno nositelné zbroje před principem "tanku s traverzou".

V případě rytířů doufám, že buď přibude koní nebo se rytíři změní v loupežníky, vesničany, lapky a lehkou pěchotu. Nebo v Elfy ... ne to žertuji přespříliš, promiňte :-) je jich prostě moc...

p.s. věřím také tomu, že dobrý bojovník se musí vždy dokázat SÁM obléknout do zbroje a SÁM se z ní zase dostat...pokud toto nedokáže, nemá právo ji nosit

Volné tréninky - v Praze

- volné tréninky (= zdarma) v Praze, kde si lze vyzkoušet a porovnat vlastní pojetí boje s dalšími lidmi, kteří se věnují jiným obdobím starověku a ranného středověku se konají v Praze zde:

Tréninkové semináře na rozvoj fyzické přípravy a principy boje s historickými zbraněmi nabízí GARM - www.GARM.group