Můj pohled na LH / Living History – v současnosti:vikingové, runy, boj

Úvod

V současné době se mezi historickými šermíři a skupinami poměrně silně rozmáhá přístup „LH“ neboli „LIVING HISTORY“ případně také zkráceně „living“.

Tento článek představuje kritické shrnutí mých osobních zkušeností a předkládá pohled na stav LH - aktuální pro ČR ve stavu k r. 2013.

O co se jedná?

Ve své podstatě jde o to, aby byly používány (předváděny) pouze takové postupy (výrobní, bojové, náboženské atp.), které:

1. mají oporu v archeologických důkazech = dochovaly se fyzicky

2. se o nich dochovaly zmínky = zobrazení, rytiny, popis v historických textech..

3. užívají pouze takové materiály, postupy a řešení, která byly v dané době technicky a technologicky možné a proveditelné

U bodů č. 1 a č. 2 je však třeba počítat s tím, že čím vzdálenější historii takto zkoumáme, tím méně fyzických důkazů nacházíme. Navíc to, co nalézáme představuje pouze zlomek skutečně používaných věcí – přibližně první jednotky %. Je také otázkou nakolik tyto nálezy odpovídají průměrné výbavě či výstroji tehdejších lidí. Pokud zůstanu v podmínkách střední Evropy s jejím vlhkým mírným klimatem, tak jsou navíc podmínky pro uchování jiných nálezů než kovových (= látky, dřevo, písemnosti) velmi nepříznivé.

Zvláště v případě písemných zmínek je potřeba si uvědomit, že se tyto spíše budou zaobírat neobvyklými záležitostmi až kuriozitami oproti věcem běžným a normálním a tudíž každému notoricky známými (= historický bulvár).

Snadno tak může několik (netypických) nálezů či zmínek naprosto zkreslit pohled na danou epochu, město, lidi, víru...

Čili dejme tomu - pár krásně zachovaných předmětů (které tvoří jádro naší interpretace), spolu s krátkým úryvkem ze zápisků náhodného cestovatele naprosto nemusí v naší následné „LH napodobenině“ vystihovat skutečný obraz / vybavení / vzhled oné doby či lidí.

Současný LH přístup

Současný přístup bohužel ve většině případů připomíná spíše dětské hašteření na písku s trumfováním, kdo má větší bagřík. Většina lidí se vyznačuje mnohdy až fanatickým přesvědčením o své (a tedy jediné) pravdě. Míra pochopení a tolerance pro jiný pohled na věc se u nich totálně blíží nule.

V ČR se dnes nachází v zásadě tyto dva tábory LH přívrženců, které se mohou prolínat:

I.

Pro první (nejstarší a zřejmě také nejpočetnější) vrstvu lidí se vžilo označení "LH-FAŠISTÉ". Tito lidé se před každým budou naparovat jako pávi svým LH / LIVING vybavením, které mají podloženo (a následuje jejich brutální výčet nálezů a literárních pramenů, který je opravňuje tvrdit, že jedině takto je to správně).

Tito lidé obvykle nemají pochopení pro jakoukoli vlastní invenci či pojetí byť by se drželo v rámci výše zmíněného bodu č. 3. Jinými slovy pro danou dobu existuje pouze to, co se našlo a pouze tak, jak to bylo (často pouze teoretickými akademickými pracovníky) vyloženo.

Roli může hrát i lenost, protože se často jedná o chlapce (ale dívky stejně tak – žádná diskriminace) ve věku 30+, kteří si zvykli hlásat svá moudra a poslouchat se, jak hezky to zní, ovšem bez možnosti zpochybnění jejich výkladu. V tomto jsou podobni některým učitelům ze ZŠ.

Duševní omezenost a rezignace na vlastní (kritické) myšlení, nebo snad dokonce vlastní experimentování či uznání jiné interpretace, je znamením této skupiny.

II.

Druhá skupina lidí věří, že dělá naprosto správně a dobově svůj 100 % LH / LIVING. Proto jsou někdy označováni jako "LH-SVATOUŠCI". Milují vše, co mohou vyrábět rukama nebo co si mohou nechat ručně vyrobit od těch šikovnějších. Jejich štíty jsou vždy z prken, nikdy z překližky (tím pohrdají). A vždy také budou zdůrazňovat ruční práci a porovnávat úsilí při výrobě každé prkotiny – čím více času to zabere, tím lépe. Platí rovnice více času = větší LIVING. Při tomto prosazování svého 100 % LH-přístupu však poměrně dost pokrytecky zapomínají na následující:

• při výrobě většiny vybavení používají moderní nástroje (vrtačky, brusky, smirky, moderní kovářské náčiní, autogen....)

• při ručním šití používají moderní ocelovou jehlu (nikoli kostěnou)

• používané látky jsou běžně strojově tkané a strojově barvené

• nitě jsou a další spojovací materiály jsou strojově vyráběné

• materiál (železné pláty, nýty, hřebíky...) je kupován v obchodech OBI, HORNBACH, FERONA apod...

• speciální „historické“ materiály (kosti, jantar, paroží, příp. damašek.) nakupují v e-shopech

V klamání sebe sama zašla tato skupina jednoznačně nejdále. Fakticky jediným výsledkem, kterého dosáhli je spousta práce navíc. Tím vůbec nechci shazovat poctivou ruční práci na osobní výstroji, ale je dobré si před tím, než začnu na ostatní dělat machra, být vědom, že:

a) při práci používám moderní vercajk = 0 % LH

b) materiály si kupuju v obchodě = 0 % LH

c) rostliny pro látky (len, kopřiva) nepěstuji, ovčí vlnu nesbírám, nestříhám ani nezpracovávám = 0 % LH

d) kůže a kožešiny kupuju již připravené - zvířata nelovím, nestahuju, kůže dobově nečiním ani nevydělávám = 0 % LH

e) dělám to vše v klidu, suchu, teple a za elektrického osvětlení = 0 % LH

a ještě namátkou a v širším pohledu:

f) na akce si vozím zadek auťákem, případně vlakem a spolu se mnou jede i vybavení = 0 % LH

g) na akci piju vodu z PET, pivo ze soudku a víno lahví (maximálně to pak přelévám do svého LH keramického džbánku) a samozřejmě jím jídlo koupené v supermarketu = 0 % LH

h) na velkou chodí slabší nátury do TOIky, silnější nátury do lesa, ale všichni se utírají toaleťákem a v noci si na to samozřejmě svítí čelovkou = 0 % LH

Nechci snižovat hloubku teoretické vzdělanosti prvých ani šikovnost druhých. Jen chci upozornit na omezenost příliš úzkého a netolerantního chování a současně přílišný fanatismus v této oblasti.

Závěr

Za rozumné pojetí LH osobně považuji klidnou a střízlivou :-) interpretaci dobových postupů, jak na základě fyzických nálezů a zmínek, tak na základě dochovaných nebo technologicky možných materiálů, postupů a řešení.

Dále se nebát dodatečnému uzpůsobení (zbraně, zbroje, oblečení...) vlastním potřebám a podmínkám ve kterých se pohybuji – to platilo i v historických dobách, tím spíše dnes.

Pokud je možné si práci usnadnit, udělejme to ... proč by ne. Lidé v dřívějších epochách vždy uvítali ulehčení práce – nebyli hloupí. Třebaže sám budu dávat přednost ručně kovanému meči, nebudu se ošklíbat nad mečem vyříznutým z technické oceli, princip je stejný ... pokud ovšem meč bude svým vzhledem a chováním přibližně odpovídat (ne nutně otrocky kopírovat) dané době a pokud bude odpovídat materiálově (moderní druhy oceli klidně ano, titan, dural a podobné ne :-) ).

Pokud se mi v dané historické době něco zalíbí – dejme tomu, že reprezentuji seveřana a zalíbí se mi nějaký doplněk ze Středomoří, Bulharska, dnešního Turecka, Východu ... fungují přeci obchodní cesty tehdy jako dnes ... tak si vytoužený doplněk bez hnutí brv přidám ke svému vybavení = individuální pestrost, nikoli unifikovaný vzhled.

Nebo si udělám vlastní variaci – podle rozumové úvahy:

V té a té zemi jsem při svém cestování viděl / vyzkoušel pěknou věc, tak jsem to popsal svému kováři doma a nechal si ji udělat v podobném stylu...prostě proto, že se mi líbila...prostě proto, že je to v lidské přirozenosti.

Nikdy se nebát experimentovat s něčím „novým“ a osobitým – lidé v historii nežili stále dokola, také přicházeli s novými myšlenkami a postupy – vyvíjeli se, nestagnovali.

Dokud budu pouze bezmyšlenkovitě otrocky kopírovat, nebudu více než divný človíček  navlečený v „maškarním“. 

Snažme se o svobodné experimentování, vlastní projev / vyjádření v přístupu k dané historické době a také k toleranci k jiným způsobům vyjádření téhož.